Praktické
Výlet na jih – Granada a Sevilla (only in czech, sólo en checo) + foto
21.04.2007Přes velikonoce měla naše fakulta (ETSIT na UPV) více prázdnin než ostaní školy. Tedy více prázdnin, ostatní měli zkoušky, já jsem žádné neměl. Domluvili jsme se Luckou, která je momentálně také ve Španělsku na tom, že uděláme nějaký výlet na jih. Na doporučení našeho společného kamaráda Rudy jsme se vydali do Granady a pak dále na jih do Sevilly.
Pokračování v článku
Ve středu 4. dubna 2007 v noci jsem se vydal s autobusem Auto Res (http://www.auto-res.net/ ) do Madridu. Lístek stál něco přes dvacet euro, ale s čím jsem byl zklamán, že jsem nemohl zaplatit kartou (Studentská karta od ČSOB , myslím student + – normálně jsem už s tím přes internet platil – ryanair, skyeurope, clickair, smartwings, enciclo, grupo jimenez).
Takže jsem den před tím musel strávit tím, že jsem šel na nádraží a jelikož stále nemám kolo, tak se to docela protáhlo na celé odpoledne, škody ztráta časy. Pak jsem chtěl koupit navazující spoj do Granady u www.continental-auto.es , ale zas jsem se setkal s nepříjmutím mé karty. Madrid, jedno z největších měst v Evropě, ale jejich metro tu jezdí až od 6 hodin od rána. To pro mě znamenalo přečkat na nádraží asi hodinu. Přijel jsem totiž na nádraží Madrid – Sur. Lucka to měla trošku jednodušší, přijela na nádraží Av. América odkud odjíždí autobusy do Granady. Nechápu podle čeho se tvoří cen lístku, ale z Valencie do Madridu mě to stálo asi 22 euro (4 hodiny jízdy) a z Madridu do Granady asi 15 euro (6 hodin jízdy). Přičemž cesta z Madridu do Granady je jednoznačně trošku delší.
Přesun v Madridu na nádraží byl docela legrační, málem jsem totiž nestihl náš autobus do Granady, na který mezi tím Lucka koupila lístky. Nejdříve jsem hledal metro, kolem šesté ráno jsem se tam zeptal jedné pani, kde je metro a ona na mě vytřeštěně, že neví. Neudělal jsem snad ani dva kroky a tam byl vlez do metra, sice ne do té stanice, kterou jsem čekal, ale bylo to nakonec ještě o jednu zastávku kratší. V metru jsem shodou okolností potkal jednu paní, kterou jsem potkal i na nádraží. Na nádraží mi tvrdila, že je lepší přestupovat, než jít přímo na linku 6 (circular), která jede přímo na Av. América. Nakonec si myslím, že jsem měl pravdu já, kdybych nebloudil a nejelo před tím jedno metro, které skoro hořelo (hlásili, že obnoví provoz do dvaceti minut , to byl ten strach, že to nestihnu), tak jsem tam mnohem dřív než ona.
Mapa metra v Madridu:
http://www.metromadrid.es/redmetro/visor/plano.asp
Jak se dostat z nádraží Sur na nádraží Av. América. Jít na linku 6 (circular) na stanici Pacífico a pak asi pět stanic na Av. América. Myslím, že když to člověk zná, dá se to stihnout tak za 30 minut, za jednu hodinu je to úplně v pohodě. Lístek stojí asi 1 euro (tj. míň než ve Valencii a méně než v Barceloně) Nakonec se nám podařilo v Madridu na nádraží Av. América sejít. Lucka samozřejmě s dobrou náladou, že má lístky. Cesta do Granady uběhla překvapivě docela rychle, byla jedna zastávka, kde jsme si dali bocadillo (česky houska), Španělé jsou experti na jídlo. I když ty jejich bagety (španělsky pan nebo baguette) mě tolik nechutnají, tedy ne že by nechutnaly, ale škrábou mě v puse.
V Granadě jsme měli zamluvený jeden úžasný hostel, byl to hostal (španělsky hostel) Viena nebo Austria, už nevím který z nich – http://www.hostalviena.com/ . Za noc za dvoulůžkový pokoj se sdílenou koupelnou a záchodem jsme platili 37 euro. Přišlo mi trochu divné chování hostelu, že chtěl po nás nechat poslat email číslo naší platební karty, když nemá online platební systém na placení kartou. Na to jsme nepřistoupili a nakonec jsem to platil normálně hotově. Ve Španělsku posílání peněz funguje tak, že se zajde do jakékoli banky a řekne se, že se chcete poslat tolik a tolik peněz tam a tam. Trošku mě překvapily poplatky, které byly 3 euro, což mi přijde docela dost. Pravděpodobně, kdybych měl účet u té banky, ze které jsem to posílal, tak by to bylo levnější. Jinak ze zkušenosti vím, že vkládání peněz na účet je zadarmo (v případě Bancaixa – http://www.bancaja.es ).
Granada je nádherné město, má obrovskou historii a jako snad všechny města ve Španělsku je vidět arabský vliv. Na kopci nad Granadou se tyčí komplex paláců a zahrad Alahmbra (http://cs.wikipedia.org/wiki/Alhambra). První den jsme jako naivky šli na ten kopec, že se tam zajdeme podívat, akorát když jsme viděli tu frontu, tak jsme si to hodně rychle rozmysleli. Byl to krásný deštivý den, jako všechny, které jsme tam trávili. Možná je to lépe, že pršelo, jinak by mě asi Lucka uhnala se svojí nespoutanou touhou vidět všechny památky světa. Z Granady si zapamatuji jednu věc a to jídlo, které jsem tam dostal. Za deset euro jsem dostal 7 druhů smažených ryb. I teď když si na to vzpomenu, tak se mi pořád sbíhají sliny. Byl to takový jeden velký talíř a tam bylo od malých rybiček, přes kalamáry, krevety, chobotničky …. nádherně jsem si pochutnal.
Ráno už jsme se opravdu vydali do Alhambry. Fronta i chvíli po sedmé byla na můj vkus až moc dlouhá, já bych to skoro vzdal. V autobuse cestou nahoru se nám stala taková příjemná situace, neměli jsme drobné na autobus a jedna holka mi dala dvě eura jako že nic. Jestli se tohle děje všude, tak je to dobré …
Fotogalerie z Granady: Klikem na některou z fotek se dostane přímo do fotogalerie.
Lucka na Alhambre
Po dvou dnech v Granadě jsme jeli ještě víc na jih. Jeli jsme do Sevilly. Sevilla je úžasné město. Měli jsme štěstí a byli jsme v Seville zrovna na Semana Santa – tedy na Velikonoce. V Seville jsou největší procesí, které snad kdy křesťané vymysleli, s naším štěstím jsme viděli ale jen jedno procesí. 
Na této fotce jsme zachyceni všichni. Vladka (naše hostitelka – ještě jednou díky! za skvělé ubytování a skvělé průvodcovství), Lucka a já.
Park, který podle mě dělá Sevillu Sevillou, takovou zelenou, jsem ještě nikdy před tím neviděl. Obecně na jihu Španělska je všechno o dost levnější než tady u nás ve Valencii. V Seville mají takový divný přízvuk, ale myslím, že se dá lehce zvyknout. Pokud by se mě někdo zeptal, kde bych chtěl radši žít? Asi bych odpověděl, že v Seville, to město je takové víc živé. Ale třeba to byl naším průvodcem po Seville, že nám ukázala jen krásné části.
Cesta z Andalusie ( tak se říká jihu Španělska ) jsem předpokládal, že bude hrozná, protože měla trvat kolem deseti hodin (cena 44 euro). V půli cesty jsem si začal povídat s jednou Italkou, tak naštěstí ta cesta utekla hodně rychle. Nikdy jsem neviděl takového řidiče, který by byl tak v pohodě a staral se o cestující. Dokonce se mi za jízdy podařilo vidět i trocho Córdobu a také vypadala, jako zajímavé město.
Komentáře
Přidání komentáře...